Autor: ZŠ a MŠ dr. Eduarda Beneše, Kožlany

Základní škola pro 390 žáků. K dispozici je jídelna a školní klub.   Mateřská škola pro 50 dětí.

Více o autorovi

Jednou to musí nastat. A čas letí jako splašený. Jednoho dne se vám narodí miminko, najednou je z něj malé zlobidlo, co běhá po celém bytě, rázem je z něj školák a devět let uplyne jako voda. A vás společně s vaším potomkem čeká důležité rozhodování – kam po základní škole? Středních škol je nepřeberné množství. A upřímně si řekněme – vaše dítě ještě ve svých čtrnácti letech velmi pravděpodobně nebude vědět, co chce v životě dělat. A tak je na vás, byste mu s vhodným výběrem střední školy pomohli.

Už během základní školy dobře poznáte, jak na tom vaše dítko je. Pokud mu učení dělá značné potíže, nebaví ho a ze všech sil se mu brání, tak by na střední školu jít nemělo. Maturita je sice dobrá věc, ale proč by se dítě mělo další čtyři roky trápit, aby pak maturitu třeba vůbec nezvládlo? Střední škola není snadná, a tak je jen pro děti, které se trochu učit chtějí a zvládají učivo. Ti, kterým příliš nejde, mohou ale zamířit jinam.

V České republice je spoustu učilišť a odborných učilišť, kde se mohou snadno vyučit a dělat prospěšné, zajímavé a navíc i třeba vysoce ceněné zaměstnání. Pryč jsou ty čas, kdy se učni opovrhovalo. Čím dál víc dětí chce na střední školy a pracovat nikoliv rukama, ale hlavou. Jenže řemeslníků tak ubývá. A sami jistě víte, jak těžké je sehnat šikovného a poctivého řemeslníka, který nenadělá víc škody než užitku. Už dnes je to problém. A natož pak za pár let, až se zjistí, že ti dobří pomalu odcházejí do důchodu, ale nemá je kdo nahradit. Proto není žádná ostuda být elektrikář, topenář, malíř či instalatér. Naopak. Jednou možná budou vydělávat mnohem víc než různí asistenti a úředníci. Což ti šikovní, kteří se umějí ohánět, vlastně vydělávají už dnes.

Pokud si ale myslíte, že vaše dítě má na to jít na střední školu, nebo zkrátka není tak manuálně zručné, aby zvládalo těžší práci, můžete si vybrat z mnoha středních škol. Existuje jich u nás i mnoho typů. Tím nejčastějším jsou samozřejmě veřejné střední školy zřizované městy a státem, které mají jednu hlavní výhodu – jsou zdarma. Pokud se rozhodnete vybírat si z nich, strávíte nad jejich seznamem několik večeů. Je jich totiž nepočítaně. A stejně tak oborů, které je možné na nich studovat.

Když nebudeme předem specifikovat, jestli hledáme gymnázium, střední odbornou školu nebo učiliště, tak jen v Praze najdeme okolo 114 veřejných škol. A dalších spousty soukromých. V dalších krajích jich je méně, ale i tak je výběr značný.

Pokud se rozhodnete například pro střední odbornou školu, najdete jich jen v hlavním městě dvacet šest. A jejich rozsah je značný. Vaše dítko může docházet například na Střední školu dostihového sportu a jezdectví, Střední školu uměleckou a řemeslnou, Střední průmyslovou školu, Střední odbornou školu stavební a zahradnickou – a nebo na tak specifickou školu jako je Střední odborná škola pro administrativu EU, která z vašeho dítěte udělá odborníka pro úřednickou práci v Evropské unii.

A dost je tu i nejrůznějších konzervatoří, které jsou skvělou volbou pro nadané děti, které se chtějí věnovat oborům, v nichž proplouvají múzy. Mohou chodit na taneční konzervatoř nebo třeba také na konzervatoře, kde se věnují zpěvu, hudbě, divadlu. Mladí umělci mají výběr široký, ale přijímací zkoušky nejsou úplně snadné.

A chodit děti mohou třeba i na střední zdravotnické školy, pokud sní o tom že z nich budou sestřičky v nemocnicích nebo také bratři. Stejně tak jsou tu průmyslové střední školy, hotelové školy, střední zemědělské školy a nebo i střední uměleckoprůmyslové školy. Případně také obchodní akademie.

Výběr mají děti široký. Ať už je baví jakýkoliv obor, mohou se pokusit dostat se na vysněnou střední školu a pak se pokoušet získat místo ve svém oboru. Tak by se jim podařilo to, co nemnoha jiným – živit se tím, co je opravdu baví.

Dnes jsou hodně oblíbené střední školy zaměřující se na počítače a programování. Důvodů je pro to několik. Tím hlavním je, že většina dětí ve věku dvanáct až patnáct let tráví i několik hodin denně u počítačů. Tam dělají všechno možné, především si ale hrají a komunikují se svými známými. Když navíc zjistí, kolik peněz si měsíčně vydělají programátoři, tak je jasné, co je napadne – budu si hrát na počítači, dělat to, co mě nejvíc baví a navíc budu vydělávat desítky tisíc. Proto hned touží chodit na podobné školy. Mnoho z nich ale o programování příliš neví, a tak je ta škola pro ně i přes jejich zájem o počítače více než těžká. Ale tím se nedá tvrdit, že je to špatná volba – pokud se jim podaří dosáhnout jejich cíle, budou za vodou.

Ty nejnadanější děti, kterým nedělá učení problém a jsou odhodlány jít na vysokou školu, mohou nastoupit namísto střední školy na gymnázium. Tam se nenaučí nic praktického, co by jim pomohlo v další kariéře – nenaučí se podestýlat koním, pájet, základy účetnictví ani programování. Dostanou všeobecný základ, získají rozhled a všeobecný přehled. A budou mít tu značnou výhodu, že se budou moci hlásit na jakoukoliv vysokou školu budou chtít.

Výhoda gymnázií tkví také v tom, že dítě má o čtyři roky více času na rozmyšlení si, co chce v životě dělat. Zatímco někdo o tom má jasno už ve svých dvanácti letech, někdo si tím jistý není ani v osmnácti. Ale už má v tom věku přece jen větší přehled a ví, co ho baví a čím by se rád živil. A své znalosti si může prohloubit na vhodné vysoké škole.

Nevýhoda gymnázií oproti středním školám naopak tkví v tom, že jejich absolvent má těžší pozici na pracovním trhu, pokud nechce na vyskou školu. Nemá vystudovaný žádný obor, není odborník v ničem – nebo na to alespoň nemá potvrzení jako absolventi různých oborů středních škol. Ale tím se neříká, že nemůže uspět. Student gymnázia se už při studiu může zabývat něčím, co ho posléze velmi slušně uživí. Například může začít v malém podnikat. Na to není potřeba vysoká škola, ale selský rozum a dobré nápady. Spousta podnikatelů sběhla ze studií, mnoho těch nejbohatších nemá vysokou školu, mnohdy nedokončili ani střední. A přesto uspěli. I když jim většina jejich okolí nevěřila a zrazovali je od toho. Stačí jen chtít.

Pravdou ale je, že pokud má dítě představu o tom, co by chtělo dělat, je vhodné zvolit pro ně takovou střední školu, která mu v životě pomůže. Už jen tím, že se bude moci prokázat tím, že ji vystudoval. Nikdo se ho nebude ptát, jaké měl známky a jak dopadl u maturity. Bude stačit, že maturitu má. A možná se nakonec bude živit úplně něčím jiným.

Najít vhodnou střední školu je ale i tak velmi důležitý krok, který není dobré zanedbávat. A sám školák, který je ještě v osmé nebo i deváté třídě, to nezvládne. Má sice možná nějakou představu, ale rodiče mu musí být nápomocni. Poradit mu, říct mu svůj názor, podělit se o své zkušenosti. A také své dítě vyslechnout – pozorně poslouchat jeho představy a sny a pokusit se ho řídit vhodným směrem. Tak, aby se dítě později netrápilo a aby mu studium špatné školy ve finále nebylo k ničemu.