Jak se učit

Deset technik pro zlepšování učení – od mnemotechnických pomůcek až po zvýrazňování:

1.Důkladné dotazování (úspěšnost = střední). Metoda, která zahrnuje tvorbu vysvětlování, proč jsou uvedené skutečnosti pravdivé. Při této metodě se člověk soustředí spíše na zodpovídání otázek zaměřených na proč namísto co a sám sobě pokládá otázky. Abyste tuto metodu uplatnili, ptejte se sami sebe vždy po přečtení pár odstavců „proč se x=y?“ a své odpovědi využijte k vytvoření zápisků. Je to užitečná metoda – je jednoduchá a snadno aplikovatelná. Abyste si však sami pro sebe dokázali vytvořit otázky, které za něco stojí, vyžaduje to dostatek předchozích znalostí. Takže tato metoda může být nejlepší pro ty studenty, kteří už se v dané oblasti lehce orientují. Tato technika je zvláště účinná s ohledem na čas. Jedna studie zjistila, že důkladné dotazování trvalo 32 minut v porovnání s 28 minutami prostého čtení. Příkladem důkladného dotazování pro výše uvedený odstavec by mohlo být: důkladné dotazování je užitečné pro zdatné studenty, protože jim umožňuje efektivně uplatnit své předchozí znalosti zpracovávat nové informace. To je hodnoceno jako účinné, protože je časově efektivní a relativně snadno proveditelné. „Současné důkazové podklady pro důkladné dotazování jsou pozitivní, ale v různých ohledech nedostačující.“

2.Samovysvětlování (úspěšnost = střední). Technika, která je užitečná pro abstraktní učení. Zahrnuje vysvětlování a zapamatování si toho, jak se problém řeší nebo vysvětluje, a uvádění důvodů pro prováděný postup. Bylo zjištěno, že je účinnější, pokud se tato metoda provádí v průběhu učení, nikoli až po jeho skončení. Vlastní vysvětlování je účinné pro studenty od dětí v mateřské škole až pro starší studenty, kteří pracují na pochopení algebraických vzorců a geometrických teorií. Podobně jako u důkladného dotazování vlastní vysvětlování těží z jednoduchosti. Čtení vysvětlování vlastními slovy ale zdvojnásobuje množství času stráveného na úkolu na rozdíl od důkladného dotazování, což bylo prokázáno srovnáním kontrolních skupin. „Základní součástí vysvětlování pro sebe sama spočívá v tom, že studenti mají za úkol vysvětlit některé aspekty postupu v průběhu učení.“

3.Shrnutí (úspěšnost = nízká). Jedna z nejstarších metod. V testu měli účastníci za úkol shrnout všechny stránky textu do několika řádků. Bylo zjištěno, že shrnutí a psaní poznámek jsou prospěšné pro přípravu na písemné zkoušky, ale méně vhodné pro takové typy testů, které po studentech nevyžadují předkládání informací – například testy s vybíráním správné odpovědi z více možností. Shrnování bylo hodnoceno jako pravděpodobně méně přínosné než jiné použitelné metody, ale zároveň mnohem užitečnější než nejběžnější metody, jež studenti používají: zvýrazňování, podtrhování a opakované pročítání. „Tato metoda může být efektivní strategií učení pro ty studenty, kteří jsou už ve shrnování myšlenek zkušení. Jak jste mohli odhadnout, já osobně shledávám metodu shrnování jako velmi účinnou – asi to byla má láska k psaní poznámek, co mě přivedlo k psaní blogů. Ohromně se mi líbí funkce „ctrl + f“ a strašně rád procházím složky se svými poznámkami, abych našel informaci, kterou mám na jazyku. Od té doby, co jsem začal s blogováním, jsem rád, že do Googlu můžu společně s termínem „neurobonkers“ zadat větu a před očima okamžitě mít příslušné skutečnosti."

4.Zvýrazňování a podtrhování (úspěšnost = nízká). U studentů vůbec nejoblíbenější technika si ve zkoumání vedla okázale špatně. Ale intuitivně můžeme přijít na to, že je metoda zvýrazňování sama o sobě neúčinná ze stejných důvodů, z jakých je tak populární: nevyžaduje žádný trénink a netrvá prakticky žádný čas navíc. Zásadní je, že vyžaduje jen takové úsilí, které je potřebné k jednoduchému přečtení části textu. Je třeba podotknout, že studie hodnotila pouze samostatný význam zvýrazňování/podtrhování. Bylo by zajímavé prozkoumat, jak by si zvýrazňování vedlo v kombinaci s ostatními strategiemi.

5.Mnemotechnické pomůcky (úspěšnost = nízká). Technika pro zapamatování informací propojující slova a jejich význam prostřednictvím asociací. Ty jsou založeny na zvukové podobě slova, podle které si člověk vytváří obrazy. Hodně výzkumů ukázalo, že mnemotechnické pomůcky jsou užitečné pro zapamatování informací v krátkém časovém úseku. Může to být učení se cizímu jazyku, zapamatování jmen a povolání, vědeckých pojmů, atd. Zdá se však, že mnemotechnické pomůcky jsou účinné pouze v případech, kdy jsou klíčová slova podstatná a samotný materiál obsahuje zrovna taková, která jsou ze své podstaty snadno zapamatovatelná. Daný odborný text například cituje studii, v rámci níž se po studentech požadovalo použití mnemotechnických pomůcek k zapamatování anglických definic, které samy o sobě nebyly příliš vhodné k přiřazování klíčových slov. Zjistilo se, že skupina používající mnemotechnické pomůcky si oproti kontrolní skupině vedla mnohem hůř. A co je ještě znepokojivější – vypadá to, že i když byly mnemotechnické pomůcky shledány účinné v posilování krátkodobé paměti, prokázalo se, že ve skutečnosti mají ve srovnání s dlouhodobým mechanickým memorováním spíše negativní účinek. Z toho vyplývá, že mnemotechnické pomůcky mohou být užitečné pro zapamatování definice týden před zkouškou, ale z hlediska podpory dlouhodobého zapamatování příliš užitečné nejsou.

6.Vytváření obrazů (úspěšnost = nízká). Experimenty vyžadující od studentů, aby si v průběhu čtení textů představovali jasné vizuální obrazy, prokázaly jisté výhody při memorování vět. Když ale dojde na delší texty, tyto výhody se zdají být mnohem méně výrazné. Zajímavé je zjištění, že vizualizace byla účinnější, když studenti textu naslouchali, než když si jej pročítali sami. Z čehož vyplývá, že čtení jako činnost způsobuje horší soustředění na vytváření představ. Hlavním problémem výzkumu vytváření představ je skutečnost, že většina výzkumníků dala jedné skupině pokyn, aby prováděla vizualizaci, ale už poté nezkontrolovali, zda se tak skutečně stalo. Při jednom experimentu, u kterého se po skončení testování kontrola provedla, se později zjistilo, že někteří účastníci instruovaní k představám úkol nesplnili dle zadání, zatímco jiní účastníci ve srovnávací skupině se přiznali k použití vizualizace ze své vlastní vůle. Proto je pravděpodobné, že představování by mohlo být užitečnější technikou, než jak jej toto hodnocení aktuálně prezentuje. Každopádně se jedná o metodu tak jednoduchou, že se nic nestane, když ji vyzkoušíte. Co je snad ještě zajímavější, výzkum ukázal, že kreslení nezlepšuje porozumění studované látce. Ve skutečnosti může výhody užívání metafor dokonce poškodit. Posledním poznatkem je, že i když je vytváření představ údajně univerzálnější než mnemotechnické pomůcky, použitelné je pouze pro určité situace. Například nebylo zjištěno, že by mentální obrazy studentům pomohly odpovědět na otázky, které vyžadují vyvození závěrů z učebních textů, ani nebyla prokázána jejich vhodnost pro zodpovězení otázek vztahujících se k pasáži o lidském srdci.

7.Opakované pročítání (úspěšnost = nízká). Celkově lze říci, že opakované pročítání bylo shledáno jako mnohem méně efektivní metoda než jiné techniky. Přesto však výzkum přináší některé zajímavé závěry. Takzvané zhuštěné pročítání – opakování čtení textu bezprostředně po přečtení – je účinnější než vytváření přehledů a shrnutí za stejnou dobu. Ale zdá se, že opakované čtení rozvržené na delší časový úsek má mnohem významnější účinky než pročítání zhuštěné.

8.Testování nanečisto (úspěšnost = vysoká). Tady to začíná být skutečně zajímavé. Testování je často ve vzdělávání vnímáno jako nutné zlo. Zkoušky se tradičně skládají z občasných, ale zato nesmírně důležitých závěrečných testů. Existuje rozsáhlá literatura demonstrující jejich přínosy ve vzdělání, ale důležitější je poznatek, že není nezbytné, aby zkoušky byly pouze ve formátu závěrečných zkoušení. Ukazuje se, že všechny testy, včetně malých průběžných testů, učení posilují. Na rozdíl od mnoha jiných uvedených technik výhody testování nanečisto nejsou skromné ​​– studie zjistily, že procvičování testů může rozvzpomínání až zdvojnásobit. Výzkum potvrdil, že i když jsou testy s výběrem z více otázek opravdu efektivní, procvičovací testy, které vyžadují podrobnější odpovědi, jsou mnohem účinnější. Důležité je, že testování nanečisto je pro člověka užitečné právě tehdy, když si otázky vytváří sám pro sebe.Tak jak můžete tento výzkum využít? Můžete si vytvářet pomocné kartičky (flashcards). Případně můžete využívat systémy jako Cornell note-taking system, který dovede zapisovat otázky do sloupce vedle poznámek v průběhu toho, co se učíte. 

9.Rozložené učení (úspěšnost = vysoká). Přemýšleli jste někdy nad tím, zda je lepší nahustit studium do větších úseků, nebo jej rozdělit v průběhu času? Výzkum zjistil, že optimální úroveň rozdělení studijních sezení je 10-20% délky času, po který je třeba si něco pamatovat. Takže pokud si něco chcete zapamatovat na rok, měli byste studovat nejméně jednou za měsíc. Pokud si chcete něco zapamatovat po dobu pěti let, měli byste svému učení věnovat šest až dvanáct měsíců. Pokud si něco chcete zapamatovat po dobu jednoho týdne, měli byste učení věnovat 12 až 24 hodin s přestávkou. Avšak zdá se, že rozdělené učení funguje nejlépe, když se informace zpracovávají hlouběji. Proto byste pro dosažení nejlepších výsledků měli chtít vyzkoušet kombinaci dvou metod: rozděleného učení a sebetestování. Zde se nám však nabízí ten největší úlovek – všimli jste si u sebe někdy, že se studiu věnujete intenzivně pouze právě těsně před zkouškou? Většina studentů do téhle prokrastinační spirály padá. Každý si za to, že si všechny znalosti do hlavy cpe těsně před zkouškou, může sám, ale důkazy docela přesvědčivě ukazují, že to je ten úplně nejhorší způsob, jakým lze studovat. A tím spíš pokud jde o zapamatování na delší dobu. Nejasná je však otázka, zda se rychlo-šprtání stalo tak populární kvůli tomu, že studenti nechápou výhody rozděleného učení, nebo za to můžou špatně nastavené zkušební postupy. Pravděpodobně je to kombinace obojího. Jedna věc je jistá: pokud si dáte záležet na tom, abyste si učení rozdělili v průběhu času, je vcelku zaručené, že pocítíte významné zlepšení.

10.Prokládané učení (úspěšnost = střední). Přemýšleli jste někdy nad tím, zda je lepší předměty studovat v blocích, nebo je navzájem prokládat (což znamená studovat různá témata v nahodilém uspořádání)? Na rozdíl od ostatních uvedených metod se nám tady naskytuje mnohem méně důkazů, jak správně postupovat. Dosud provedené výzkumy naznačují, že je užitečné prokládat motorické (zahrnující fyzický pohyb) a kognitivní úlohy (jako je počítání příkladů v matematice). V tomto případě byl zaznamenán až 43% přínos. Stejně jako rozdělení učení v čase má i prokládané učení pozitivní vliv na dlouhodobé zapamatování. „Při procvičování byla správnost odpovědí větší v případě blokového učení, ale o den později už nabývala mnohem vyšších hodnot u studentů, kteří studovali prokládaně.“